Radomír Kratochvíl
Radomír Kratochvíl patří k těm redaktorům, kteří se k tématu slovanského světa nedostali ze školní povinnosti, ale z dlouholeté zvědavosti. Do redakce magazínu přichází s přesvědčením, že dějiny a kultura slovanských národů nejsou uzavřenou kapitolou ani výsadou specialistů, nýbrž živým příběhem, který se týká každého, kdo mluví slovanským jazykem nebo žije v jeho blízkosti. Právě tento pohled určuje, jak magazín vzniká: bez zbytečné vážnosti, ale s úctou k faktům.
Jeho cesta k tématu vedla přes jazyk. Od mládí ho fascinovalo, jak podobně a přitom jinak znějí slova v češtině, polštině, ruštině nebo srbštině, a jak se za drobnými rozdíly ve výslovnosti skrývají staletí společných i oddělených dějin. Z původního zájmu o etymologii se postupně rozrostl zájem o lidové tradice, obřadní rok, písňový folklór i o slovanskou mytologii, u níž si cení především rozlišování mezi tím, co víme z pramenů, a tím, co k nim později přidala romantická představivost. Tuto hranici považuje za jednu z nejdůležitějších a v redakci ji důsledně hlídá.
Jako redaktor klade důraz na ověřitelnost. Články o historii a mytologii nechává opírat o odborné zdroje a otevřeně přiznává, kde se badatelé neshodují nebo kde prameny mlčí. Je přesvědčen, že čtenář snese slovo „nevíme" lépe než sebejistý výklad, který se později ukáže jako domněnka. Zároveň dbá na srozumitelnost: odborné pojmy vysvětluje, dlouhá souvětí krátí a pozornost věnuje tomu, aby i složité téma bylo možné přečíst v klidu u kávy.
V magazínu se Radomír Kratochvíl věnuje několika okruhům. Prvním jsou dějiny slovanských národů, od raných států a misií přes středověké dynastie až po moderní národní obrození. Druhým jsou jazyky a písmo, tedy otázky společného původu, azbuky, hlaholice a proměn spisovných norem. Třetím jsou tradice a folklór, od svátků a řemesel po hudbu a lidové umění. Čtvrtým je současné dění, kde se snaží zachovat věcný odstup a sledovat, jak se slovanské společnosti vyrovnávají s vlastním dědictvím i s výzvami dneška. Osobnostem, ať už vědcům, umělcům, nebo státníkům, vyhrazuje prostor tam, kde jejich příběh osvětluje širší souvislosti.
Magazín chápe jako nezávislý prostor, v němž se mohou potkat čtenáři různých zájmů i názorů. Nevyhýbá se citlivým tématům, ale přistupuje k nim obezřetně a bez snahy někoho poučovat. Slovanský svět pro něj není jednolitý celek, nýbrž pestrá rodina s mnoha podobami a vzájemnými vazbami, které stojí za to poznávat bez předsudků.
Čtenáře zve k tomu, aby v textech hledali nejen informace, ale i podněty k vlastnímu bádání. Zpětnou vazbu, upozornění na chyby i náměty na další články považuje za přirozenou součást práce redakce a rád je zapracovává. Cílem Radomíra Kratochvíla je, aby se magazín stal spolehlivým místem, kam se čtenář vrací pro srozumitelný, poctivý a zajímavý pohled na slovanskou minulost i přítomnost.